Texty
Bless The Child
"I was born amidst the purple waterfalls.
I was weak, yet not unblessed.
Dead to the world. Alive for the journey.
One night I dreamt a white rose withering,
a newborn drowning a lifetime loneliness.
I dreamt all my future. Relived my past.
A witnessed the beauty of the beast"
Where have all the feelings gone?
Why has all the laughter ceased?
Why am I loved only when I'm gone?
Gone back in time to bless the child
Think of me long enough to make a memory
Come bless the child one more time
How can I ever feel again?
Given the chance would I return?
I've never felt so alone in my life
As I drank from a cup which was counting my time
There's a poison drop in this cup of Man
To drink it is to follow the left hand path
"Where have all the feelings gone?
Why is the deadliest sin
- to love as I loved you?
Now unblessed, homesick in time,
soon to be freed from care, from human pain.
My tale is the most bitter truth:
Time pays us but with earth & dust,
and a dark, silent grave.
Remember, my child: Without innocence
the cross is only iron,
hope is only an illusion & Ocean Soul's nothing
but a name...
The Child bless thee & keep thee forever"
Požehnej dítěti
"Byl jsem zrozen uprostřed purpurových vodopádů.
Byl jsem sláb, avšak požehnán.
Pro svět mrtev. Živ pro cestu.
Jednu noc jsem snil o uvadání bílé růže,
o novorozenci topícím se v celoživotní samotě.
Snil jsem celou svou budoucnost. Odprostil se od minulosti.
A byl svědkem krásy zvířete. "
Kam se poděly všechny ty pocity?
Proč všechen ten smích ustal?
Proč jsem milován, jen když jsem pryč?
Pryč zpět v čase, abych požehnal dítěti
Mysli na mne dost dlouho, aby ti zůstala vzpomínka
Pojď ještě jednou požehnat dítěti
Jak mohu znovu něco cítit?
Kdybych měl šanci, vrátil bych se?
Ještě nikdy jsem se necítil tak osamělý
Jako když jsem pil z šálku, který sčítal můj čas
V tom šálku Muže je otrávená kapka
Když ji vypiješ, vydáš se cestou po levé ruce.
"Kam se poděly všechny ty pocity?
Proč je nejsmrtelnějším hříchem milovat
- jako jsem miloval já tebe?
Nyní nepožehnán, časem stesk po domově,
být brzy zproštěn starostí, lidské bolesti.
Můj příběh je tou nejtrpčí pravdou:
Čas nám oplácí pouze zemí a prachem,
a temným, tichým hrobem.
Pamatuj, mé dítě: Bez nevinnosti
je kříž pouze železem,
naděje je jen iluzí a Duše Oceánu není nic
než jen jméno…
Nechť je ti požehnáno, Dítě, a setrvej tak navěky věků“