Bubeník Nightwish během turné postrádal saunu.

 

Jmenuju se Jukka Nevalainen. Narodil jsem se v Kitee 21. dubna 1978. No, vlastně jsem se narodil v nemocnici v Joensuu, ale mým oficiálním rodilým městem je Kitee, protože mí rodiče tu v tu dobu žili. V Nightwish hraju na bicí.

 

- Celá moje rodina mě v mých muzikálních aktivitách vždy podporovala. Samozřejmě ale také navrhovali, že bych si měl dodělat vzdělání, abych mohl mít "skutečnou" práce a já sem si vždy myslel, že bych kromě hudby mohl dělat taky něco jiného.

 

- Ne. Nikde jsme neměli žádné velké plány jako třeba "příští album musí prodat dvakrát tolik co předchozí" nebo "příští turné bude naším nejúspěšnějším". Samozřejmě jsme doufali a stále doufáme v dobré ohlasy a úspěch, ale nikdy jsem se nesnažil být za každou cenu úspěšný. Je mnohem milejší pracovat způsobem, že z toho máte radost, a když je dobrý i výsledek, jako to bylo s Nightwish, tak je to uspokojující.

 

- Je hodně těch, která jsou svým způsobem zajímavá, a nemohu je všechny vyjmenovat. Ale, řekněme, například, koncert v klubu zvaném White Rabbit v San Antoniu v Texasu. Je to starý klub ve stylu Mexika uprostřed vyprahlé části země. Bylo hrozně teplo a špatně se dýchalo. Záchody a sprchy byly zaplněné sedmicentimetrovými šváby a dveře od nich měly ďouru velkou jako hlava, asi výsledek předešlé párty. Obvykle je to fajn jít se po koncertu a po horkém dni osprchovat, ale tentokrát se nebylo kam hrnout.

 

- Obojí mají svá pro a proti. Samozřejmě je skvělé hrát před obrovským publikem, ale také je skvělé koncertovat třeba ve Státech pro 600 až 2000 lidí. Na velké koncertu to vypadá jako velká párty, které se účastní publikum. A také větší koncerty jsou mnohem více ziskové. Ale někdy jsme na velkých koncertech moc daleko od lidí. Je mnohem lehčí s lidmi komunikovat v menších arénách.

 

- Vždycky to, v čem potom na koncertu hraju si vezmu už hodinu a půl před koncertem. Pak se trochu zahřeju, zacvičim s paličkama a sním trochu hranolek.

 

- Občas se to stane. Naučil jsem se vyměnit si paličky rychle, takže si toho všimnout jenom ti, co se na mě v tu chvíli dívají. Během koncertu si chci zakravit a tak během hraní točim s paličkama a občas jednu upustim. Ale to je součástí koncertu.

 

- Největší rozdíl je v technické stránce. Na začátku, jestliže jsme měli pár otáčivých světel, tak to byl luxus. Teď na techniku potřebujeme kamion. Taky pyrotechnika je něco, o čem jsme předtím mohli jenom snít. Jinak je to úplně stejné. Bavíme se a snažíme se hrát dobře.

 

- Když hraješ, tak moc nepřemýšlíš. Hraní je většinou rutina, takže musíš hlavně reagovat na situace. A když hraješ, tak rozhodně nepřemýšlíš nad ničím jiným než nad koncertem, jako třeba účty, prázdniny nebo zubař.

 

- Obejmu celou rodinu a obvykle zatopím v sauně. Saunu na turné vždycky postrádám.

 

Teď už moc často hudbu neposlouchám. Ale když jo, tak poslouchám rádio, nebo moje staré oblíbené kapely, jako třeba Sonata Arctica, Dream Theater. Metallica nebo Within Temptation.

 

- Gladiátor. Tenhle film na mě tak strašně zapůsobil, že asi zůstane mým nejoblíbenějším navždy. V tom filmu je všechno jednoduše perfektní. Jenom samotná hudba je nezapomenutelný zážitek.

 

- Už jsem si nechal udělat osm tetování. Pár z ních se sebou souvisí, takže mám vlastně pět tetování. Nejdůležitější jsou ty se jmény mých dětí, Luna a Niki, na rukách.

 

- Liška a pes. Chodil jsem si ji číst do knihovny a polcouhal ji jako audioknihu. Je to smutný ale utěšující příběh.

 

- Byl bych podnikatel. To jsem i teď, kromě toho, že jsem muzikant. Je to nenáročné zkombinovat tyto dvě práce. Jenom musíš být v detailech opatrný.

 

- Nevzpomínám si. Samozžejmě, že jsem měl nějaké hračky, s kterýma jsem spával, jako třeba tygr nebo Taťka Šmoula, ale nevzpomínám si, že bych si někdy hrál s panenkami. Když jsem byl dítě, byl jsem víc zaujatý v divočejších věcech, jako třeba Robin Hood, Star Wars, jeřabinové války, vojáčci nebo baterková válka.

 

- Někdy, naštěstí ne moc často, si povídám sám pro sebe. Občas to dělám, i když se lidé dívají, třeba když řídím a řidič přede mnou dělá kraviny. V takových situacích možná i řvu. Moje mysl si tím odlehčí.

 

- Ano. Ale nevěřím v ufony nebo zombíky v tom smyslu, jak jsou prezentování v televizi atd. Ale věřím, že někde tam daleko je život podobný tomu našemu, a že mají podobná přirozená pravidla, jako máme my.

 

- Když jsem se odstěhoval z domu mých rodičů, můj první byt byl právě v Mikelli, takže to nese určitou nostalgii. Byl jsem mladý, hezký a všechno bylo možné. Teď už jsem jenom hezký...