Články a rozhovory
Rozhovor s Tuomasem 20.9.09 - Co dalšího s Nightwish?
Minulý měsíc se symfoničtí nymfy poklonily před vyprodanou jedenácti tisícovou Hartwall Arénou v Helsinkách na okraji města, obvyklým domovem ledního hokeje nebo Toma Jonese, který zde hrál hned další večer. Po shrnutí pozoruhodných 190 koncertů po celém světě je čas si obléct palčáky a oddávat se té tak moc potřebné pauze. Pár posledních koncertů si vážně bralo své daně od celé kapely, zejména od nejnovějšího člena Anette Olzon.
Když umělý sníh uschnul a konfety byly zametené, zachytil jsem Tuomase Holopainena hlavního člena a skladatele na to, abych se ho zeptal, co bude dál…?
A je to za vámi. Show skončila. Teď jste oficiálně na "prázdninách". Jak se cítíš?
Minulou noc jsem vůbec nespal a ani tu následující spát nebudu. Víš, je to trochu zvláštní, dva roky na cestách, pak závěrečná show, z které jsi kur*a vystrašený, ale zároveň strašně citově vzrušený. A potom je to vlastně úplně stejně, jako to bylo předtím. Je to tak trochu úleva a trochu pocit smutku dohromady, nevíš, jak se cítit. Je to něco, jako kdybys byl dva roky v tom nejhezčím vězení, a teď jsi volný a nevíš, co dělat. Myslím, že včerejší show byl náš trojnásobný top, jaký jsme kdy udělali.
Podruhé jste hráli na tomto místě konání - posledně to bylo poněkud více pocitové a koncert byl na titulních stránkách všech časopisů. Byla minulá noc z těch dvou snazší?
Myslím, že předchozí koncert v Hartwall Aréně, kde jsme natočili 'The End Of An Era' DVD, byl stejně výborný, takže bych řekl, že tyto dva koncerty byly naše vůbec nejlepší. Byla tam celá moje rodina, všichni, které znáš, mí přátelé, nahrávací společnost, každý.
Takže je Anette v bezpečí? Někteří z nás totiž očekávali to nejhorší. Nepřemýšlel jsi o tom, dát jí 'dopis'?
Vlastně jsme to plánovali, přímo před poslední písničkou, najmout si nějakou poštovní agentku nebo někoho aspoň v převleku pošťáka, který by přišel a donesl Anette na pódium dopis a ta by ho i na pódium otevřela, ale potom jsme si pomysleli, že by to byl docela nevkusný žert, nebo nás napadlo naplnit stroje místo konfetami dopisy, to by bylo také moc milé.
Přinesla minulá noc nějaké vzpomínky z té osudové noci? Muselo to být zvláštní být na tom samém místě, s členy v backstage čekajíc na začátek koncertu, vzpomínajíc na koncert před čtyřmi lety…?
Ne, o minulosti už nepřemýšlíme. Myslím tím, že mě se nic nevrátilo, ani včera ten čtyři roky starý koncert na stejném místě. Prostě jsem si užil každou sekundu na pódiu. Byla to fantastická zkušenost.
S odstupem času na koncerty chodilo méně fanoušků, jaké to bylo, vidět vyprodanou arénu? Dech beroucí, že?
Počet koncertů byl tento rok neuvěřitelný navzdory velké krizi jak v celém Finsku, tak na festivalech a koncertech hudebních velikánů v Hartwall Aréně, která byla zaplněná možná tak třemi tisíci diváky, takže jsme se trochu báli, jestli lidé budou mít v momentální době peníze na to, aby mohli přijít a jestli se o nás ještě stále zajímají.
Máte štěstí, že máte tak oddanou fanouškovskou základnu!
Také jsem si toho všimnul. Pro ně je to něco obrovského, je to jejich vášeň a jejich způsob života na hospodářskou krizi prostě kašlou.
Jak zní vaše tajemství? Jak se připravujete na velké koncerty, jako byl třeba tento?
Dost jsme odpočívali a poprvé, a asi naposled, jsme uzavřeli dohodu, že ani před ani po koncertu nikdo nevyjde z backstage. Tak trochu jsme chtěli, aby to byla chvíle, kdy je celá kapela společně, takže jsme tam byli čtyři hodiny před koncertem a jen tak si povídali, přemýšleli o minulosti se sklenkou vína, Jukka hrál na kompu pokr, prostě takové chlácholení před koncertem, ale každý z nás byl nervózní. Anette byla naprosto neuvěřitelně nervózní, já taky, noc předtím jsem nespal.
Byl to váš největší koncert vůbec?
"Jo, no vlastně druhý největší ze samostatných koncertů. Měli jsme koncert v Zurichu ve Švýcarsku, kde bylo 13 000 lidí, ale tenhle byl druhým největším z těch samostatných.
Takže jste se všichni v backstage uklidňovali? Myslíš, že máte s Anette těsnější spojení? Vím, že Tarja musela být vždy sama…
Určitě máme, myslím, že kapela je teď mnohem více založená na kamarádství. Ačkoliv Anette potřebuje mít vždycky vlastní pokoj, protože má své věci a heh, každý, kromě jí, kouří, takže i v tomto smyslu potřebuje vlastní pokoj, jsme přátelé.
Máte stejné všechny techniky, manažery atd - jsou brání jako další členové kapely?
Naprosto, chci říct, že technici jsou pro mě, řekl bych srovnatelně výbornými přáteli jako lidi ze skupiny, anebo manažeři, takže je to všechno jedna velká šťastná rodinka. Navzájem se známe, trávíme společně volný čas. Asi za tři týdny jedu se třemi techniky na šest týdnů do Austrálie.
Nekecej - to je skvělý - takže pořádně narvaný krosny?
Poletíme do Perth, najmeme si karavan a pak pojedeme to Canberry, je to asi 4000km. Takže to je pro ujasnění, jak blízcí si s techniky jsme. Jsou mými nejlepšími kámoši. Tohle jsem chtěl udělat v posledních 15 letech, naprosto miluju Austrálii a prostě jí chci celou prozkoumat ve volném čase. A teď na to čas je.
Takže budeš dělat to, co Krokodýl Dundee?
Jasně, musím se jít potápět se žraloky, znáš to, zavřou tě do klece a spouštějí dolů. Miluju potápění, miluju turismus, miluju horolezectví, všechny tyhle "Indiana Jones" věci.
Wow, tak trochu závidím. A potom zpátky do studia, správně?
Jj, ale nejdřív, asi za dva týdny jedu do Mediterraneanu plavit se s mým tátou a strejdou. Tak trochu rodinná záležitost, jo, kluci na moři, to je ono. Bude to zábavné, v Mediterraneanu, v Turecku a Řecku, a potom za týden pojedeme teda na těch šest týdnů do Austrálie, pak už budou skoro Vánoce, potom leden, kdy pojedu do Orlanda podívat se na Donalda a Goofyho a Mickeyho a potom zas něco s kamarády…
Jsi tak trochu posedlý Disney maniak.
Naprostý. Už tam pojedu po sedmé. Musím se tam podívat aspoň jednou za rok, jsem na tom fixovaný. Ten svět prostě miluju a také jsem profesionálním Disney sběratelem. Mám spousty filmů, knih, komiksů, kreseb, blbostí [směje se]. V domě mám místnost speciálně vyhrazenou jenom pro Disney, takže tam není nic jiného.
[Dívám se na něj trochu přiblble - tohle je tak nemetalový!]
Jo, sem dítě!
Aha… Po roční náloži komiksů a všeho tohohle, co potom?
Jo a potom začnu pracovat na novém albu. Už máme rezervované zkušební prostory. Zkoušet budeme asi někdy v červenci/srpnu příští rok, pak si dáme v září volno a na začátku října půjdeme do studia. Tak zní plán.
Před vydáním DPP bylo ve vzduchu také nejasno hlavně o tom, kdo bude nová zpěvačka a to bylo to, přec so jste se hlavně museli přenést. Je to teď jiné? Máš radost z toho, že směřuješ k napsání nové desky?
Hrozně hrozně velkou, strašně světla na konci tunelu. O albu mám už dost jasnou představu, a i když to je divné, mám hotové všechny názvy písní. Vím, kolik bude na albu songů. Už mám hotové čtyři skladby, i když jsou stále v přípravné fázi, jako celé album, ale mám takový nápad, jak bude znít a uh, stále to bude metal, ale bude jasnější než Dark Passion Play.
Jasnější - více popových písniček? Už žádné dlouhé epické symfonické kompozice? Musí to být k pos*ání je psát.
Vůbec ne, mě se píšou dobře. Pamatuju si 'Creek Mary's Blood', ta má osm a půl minuty a měl jsem ji hotovou během dvou hodin. 'The Poet And The Pendulum' během pár dnů, stejně tak s 'Ghost Love Score', vyšly prostě přirozeně, nevím, co jiného říct. Ale pamatuju si, že třeba 'Nemo' jsem nemohl dát dohromady. Pracoval jsem na něm měsíce a měsíce a má jenom čtyři minuty.
Celkem překvapující!
Asi jo. Musíš udělat pouze čtyřminutovou skladbu, která bude zajímavá a nadčasová, to je největší výzva. A balady, myslím, že taky balady jsou nejtěžší věcí na tvoření, protože vytvořit geniálně procítěný pomalý song, který není tvarohový, to je neuvěřitelně obtížné. Třeba 'Walking In The Air' je příklad skvělé balady, je překrásná a asi nejlepší skladba od Howarda Blakea vůbec. A není ani trochu tvarohová.
No, trošku je. Bylo to dost překvapující, že jste ji včera hráli - roky jsme ji neslyšeli.
Byl to Anettin výběr, tu píseň opravdu miluje a tak se zeptala 'vadilo by, kdybychom v Hartwall zahráli akusticky Walking In The Air?' a myslím, že to je vážně dobrý nápad, za pokus nic nedáme. Zkusili jsme to a pro mě to bylo zvýraznění koncertu.
Umělý sníh se k tomu velice hodil, určitě to bylo pamětihodné.
To ticho a rozpínání, bylo to díky tomu, že každý byl naprosto potichu, bylo to kouzelné.
Hráli jste dobrých pár hodin, jak si udržuješ tu jiskru a energii po celou dobu koncertu, jako byl třeba tento?
Vždy jsem byl toho názoru, že je důležité udržet si setlist takový, aby byl pro nás zajímavý, protože pak si hraní užíváš a energii dostává od publika, ale taky si myslím, že ačkoliv nerad hraju 'Nemo' a 'Wishmastera', lidé je stále chtějí slyšet a proto je do playlistu nasazujeme také.
Jaké písně jsou podle tebe nežádanější?
'Ghost Love Score' a 'The Poet And The Pendulum'. Lidé jí stále mají rádi, to je milé.
Jsou nějaké starší písně, které bys rád zařadil do setlistu? Třeba takové, které by Anette neseděly, takže nebudou už nikdy znovu zahrány?
Myslím, že by zazpívala téměř cokoliv. Starší věci nehrajeme proto, že by byli, mmm, z jistých důvodů by to nebylo správné. Zkoušeli jsme 'Elvenpath', ale nebylo to ono.
A nějaké, které bys rád oprášil?
'Gethsemane' je moje oblíbená, rád bych ji zkusil, nebo 'Stargazers', něco z alba 'Oceanborn'.
Jednu věc, kterou bych řekl k včerejší show je, že byla velice nápaditá, sníh, konfety, hosté, déšť, skutečný déšť - co si to bere, připravit takovou show?
No, byla to poslední show, kterou jsme odehráli, byl to závěr dvouletého turné a chtěli jsme ho udělat tak, aby vypadal dobře. Stálo to hrozně moc, ale stálo to za to. Není to nic levného, ale chtěli jsme to tak a naši nejlepší technici na světě to hladce připravili.
Bude koncert dostupný na DVD?
Celý koncert je natočen, takže možná použijeme nějaké písně jako bonus tracky nebo něco takového, ale DVD nevyjde.
Turné skončilo a bude desetiletí. Pro finský metal bylo docela bláznivé - co myslíš, že je tajemstvím úspěchu vás a dalších kapel z tvojí země; Bodom, HIM, Lordi, Apocalyptica atd?
Rád bych ti to řekl, kéž bych mohl. Tohle je nejvíce kladená otázka na kterou se snažím odpovědět, ale nikdy k odpovědi nedojdu. Proč Finsko? Proč teď? Nevím. Jediné, co vím je, že finské kapely jsou úspěšné proto, že jsou v tom zmatku nedosažitelné. Mají tu schopnost zmatek vytvářet a vytvářejí nové styly. Nejsou zaujaté, jenom dělají svou práci po svém. Lidé vyžadují originalitu a něco geniálního a to je možná důvod, proč nacházejí finské rock 'n' rollové skupiny. Vážně si myslím, že to tak je, protože tyhle kapely nejsou ničí a ničeho kopií.
Po deseti letech, mysleli jste si, že byste mohli v Hartwall zazářit tak jako minulou noc?
Nikdy jsem si to nemyslel, nikdo z nás. Na vejšce jsem studoval biologii a měl jsem být bláznivým vědcem. Jukka studoval něco s počítači a Emppu pracoval v továrně na koberce nebo tak něco. Každý jsme měli to své a potom se nám to nějak vymklo z rukou. Vypadli jsme ze škol a začali jsme hrát a tenhle přístup přinesl své výhody i nevýhody. Nevýhody byly takové, že jsme byli vždy strašně naivní, ale kladnou stránkou bylo to, že to bylo všechno upřímné, protože jsme neměli žádné předpoklady, neměli jsme žádnou výdrž. Není to tak, že se snažíme dosáhnout něčeho jiného než potěšení z hraní a bezmezného chlastání.
Už tě někdy to, že jsi slavný, štvalo?
Jasně, vlastně mě to štve pořád, tady musíš být více opatrný na to, co děláš, než v jiných zemích. Nemůžu se na ulici veřejně vymočit. Někdo by řekl, že to je daň povolání, ale někdy, je to asi dva týdny, co se objevil třístránkový článek o mém domě. Najali si helikoptéru, aby mohli nad mým domem přelétávat a fotit ho. To mě docela obtěžuje. Navíc mají instrukce, jak se do domu dostat.
Ovlivňuje to metalové muzikanty ve Finsku?
Myslím, že třeba HIM nebo Rasmus určitě. Včera jsem viděl dlouhý článek o tom, jak si někdo z Rasmus koupil nové auto. Vlastně žádná média k nám nebyla milá. Občas to trochu bolí. Zejména to, když k vám přijde štáb nafilmovat vám váš dům, to už je trochu moc.
Show je za vámi, dnes v noci se koná velká rozlučková párty, jsi připraven? Jde poznat, že už včera ses pěkně zlil, jsi pomalý.
Hraní koncertů je něco jako maraton, je to vážně skvělá zkušenost. Sílu sem si ale schovával na dnešní noc, dnes v noci budu pařit hooodně. Moje mamina tam bude taky.
Bude královnou tanečního parketu?
Vlastně jsem ji nikdy neviděl tancovat.
Jsi pařmen?
Čas od času, ale jinak nic moc. Na festivaly nikdy nechodím, nesnáším je. Rád si zapařím, ale jenom pokud znám lidi, kteří tam jsou, a není okolo moc velký hluk. Být v hluku se spoustou lidí, nevím, je to peklo.