Turné po Jižní Americe 2000

Brazílie – 12. – 15. července

Skupina, která zahrnuje pět členů kapely, našeho řidiče/technika Tero Kinnunena a manažera turné, Ewa Rytkönena se konečně shledává v bufetu letiště Helsinki-Vantaa, kde jsou i zpravodajské týmy z Channel 4 TV a radia Ylen Ykkönen. Media vypadají, že je naše turné na jihu amerického kontinentu velmi zajímá. Reportéři z Channel 4 nám dávají láhev opalovacího krému, který stejně během celého výletu nepoužijeme.

Začátek se moc nevydařil. Na letišti v Sao Paulu zjišťujeme, proč většina našich věcí včetně všech nástrojů zůstala v Paříži. Naštěstí je koncert až zítra. Po 14 hodinách letu bychom rádi šli do hotelového pokoje a teplé postele, ale místní pořadatel zamluvil na celý den samé rozhovory, tiskové konference, autogramiády a focení.

Ještě tu noc letíme do Curitiby, kde bude první koncert. Dokonce dorazilo už i naše vybavení. To nejhorší je za námi.

V Brazílii je zima, což znamená, že se teploty pohybují pod 10°C a v pokojích je chladno.

Autogramiáda v místnícm hudebním obchodě nám dává poznat tolik chválené jihoamerické publikum. Jsou tu stovky křičících lidí a bez ochranky by se to nedalo zvládnout. Někteří dokonce běží stovky metrů s foťáky za naším autem. Divím se, jak nás můžou všichni ti lidé znát.

Tarja začíná být čím dál víc nemocná, takže skoro vyprodaný koncert musí být tu noc zkrácen o tři písně.

Druhý den brzy ráno letíme zpět do Sao Paula. Je to asi nejlepší místo konání a publikum za celé turné. Ceny lístků jsou šokující. 25 – 30 dolarů, což je tady asi dvoutýdenní mzda průměrného dělníka. I tak je však koncert vyprodaný. A to je také jeden z důvodů, proč jsme před koncertem v zákulisí místo nervozity plní odhodlání dokázat co umíme. Přichází místní MTV a ptají se, jak populární je ve Finsku salsa. Rozhovory, pózy a chválení finské hudby. Samotný koncert byl trefa do černého. 2200 úst s námi zpívá všechny refrény a když jeden z nás zvedne ruku, 4400 lidí udělá to samé.

Jediná negativní věc je hrozné vedro v hale, kvůli kterému omdlévá 5 lidí v první řadě. Vypadá to strašně; naštěstí ochranka ví, co má dělat. Když se po koncertu ukláníme publiku, nemyslím na nic jiného než na řev děkujícího davu. Je to neuvěřitelně skvělý pocit.

Tuomas
Napsáno 14. července 2000


 

Chile – 16. – 18. července

Vstávali jsme ve 4 ráno a namířili jsme si to k letadlu do Chile. Z poslední noci plné extáze a humoru nezbylo nic, než poznámka v diáři. Za poslední čtyři noci jsme naspali jen pár hodin. Rozdávání úsměvů na letišti v Santiagu, kde nás vítají noví pořadatelé a krajina obklopená Andami je mnohem těžší. Na dnešní večer je zamluven jen jeden rozhovor – pro dnešek ta nejvítanější zpráva. Pak už 16 hodin spánku Šípkové Růženky, po kterých jsme jako znovuzrození.

Místní jsou upřímně šťastní a hrdí na to, že budeme hrát v Chile. Cítíme, že potěšení je na naší straně. Vlastně musíme mnohokrát poděkovat finské ambasádě, jejichž sponzorská činnost nás přivedla do Chile jako letošní první zahraniční kapelu. Před několika týdny totiž katolická církev zakázala zdejší koncert hvězdy Iron Maiden.

Koncert je opět velmi vydařený, i když nás trochu uvádí do rozpaků publikum, které řve „Nightwit, Nightwit!“ Je nám řečeno, že vyslovení „sh“ je v Chile považováno za znak nízkého vzdělání a chudoby. Takže „Nightwish“ nepřichází v úvahu. Prý nehrajeme žádný metal pro chudáky.

Tuomas
Napsáno 17. července 2000


 

Argentina – 19. – 22. července

Ráno se loučíme a jedeme do Buenos Aires, které je podle našeho průvodce nejnudnějším městem Latinské Ameriky. Nevím jestli je nudné, ale místní noční život nás velmi překvapuje. V 9 hodin jíme „časnou večeři“ (normální večeře se tu podává v 11 hodin nebo o půlnoci), protože v noci nás od 1 do 4 čekají živé rozhovory pro rádio. A pokračuje to v 8 hodin ráno. Zajímalo by mě, kdy tihle lidé spí. Ulice jsou celou noc zaplněné lidmi. Místní obyvatelé říkají, že tenhle druh nočního života je pro ně celkem normální. No, pro ně je to v pohodě.

První místo konání je trochu divné: divadelní hala se sedadly pro 250 lidí. Intimnost koncertu (který je vyprodán a lístky na něj stály velmi mnoho) z toho dělá zážitek, který si budeme navždy pamatovat.

Před dalším koncertem jsme překvapeni, když nám řeknou, že ho budou točit čtyři kamery. Neměli to říkat… Publikum je však znovu absolutně šílené, takže se nakonec cítíme normálně.

Po těchto úspěšných koncertech to vypadá, že se náš vystresovaný hlavní pořadatel Marcello konečně trochu usmívá. Říká, že všechno proběhlo mnohem lépe než očekával. To je skvělé.

Tuomas
Napsáno 21. července 2000


 

Panama – 23. – 26. července

Letíme do Panamy se společností "Aereo Boliviano", což nám připomíná hororové příběhy o jihoamerické bezpečnosti letového provozu. Naše předsudky však vymizely jakmile letadlo bezpečně přistálo na letišti Santa Cruz, kde jsme měli tiskovou konferenci.

Jestli nám připadalo neuvěřitelné setkání s tiskem a fanoušky na bolívijském letišti skvělé, bylo to skoro stejně neuvěřitelné, jako vstoupit na území Panamy. Když nám do tváře poprvé udeřilo tropické horko, nikdo z nás nechápal, co vlastně dělá metalová kapela z finského Kitee v Panamě.

Z vojáků, ozbrojených střelnou zbraní v každém koutě, nám naskočila husí kůže. Nemáme prý v noci opouštět hotel, dokonce ani ve skupinách. Věříme tomu a ven nechodíme. Později se dozvídáme, že jsme první evropská metalová kapela co v tomto státě hraje. Máme z toho neuvěřitelně skvělý pocit.

Dny ubíhají rychle s rozhovory a autogramiádami. Našli jsme blízko metalový obchod, se spoustou nových nahrávek na policích. Znovu jsme nuceni upustit od předsudků typu „llama mail“.

Před halou je 300 lidí, což je dvakrát víc než organizátoři předpokládali. Matka všech koncertů mluví - „Milujeme tě Panamo!“, což tomu dodává exotickou chuť.

V Panamě zažíváme jediné skutečně horké dny z celého turné. Kytarista naší předkapely nás zve do své vily, která leží pryč ode všeho, na vrcholku útesu přímo u moře a pláže, která dosahuje až kam oko dohlédne. Plaveme a lenošíme ve vodách Pacifiku. Tohle je den, který si nejvíc budeme pamatovat, a s ním i prostředí ráje.

Tuomas
Napsáno 25. července 2000


 

Mexiko – 27. – 31. července

Jsme varování dopředu, že v Mexiku nic nefunguje. A z dobrého důvodu. Seznam věcí, které nefungují, zahrnuje přinejmenším sprchu, záchody, reproduktory, elektřinu, pneumatiky na autech a ochranku.

Hrajeme ve městech Morelia, Mexico City a Guadalajara. To první si od nás žádá spoustu slavného rock’n’rollového přístupu. Naše věci dorazí o 6 hodin později a dokonce i potom skoro nic nefunguje. V publiku je jen pár stovek lidí a po koncertě musíme urazit 400 kilometrů ve stísněné dodávce s vypuštěnými pneumatikami zpět do Mexico City. A řidič se ještě k tomu rozhodne dát na plný pecky místní stanici, kde hrají salsa hity. Pro nás je tenhle den největším zklamáním celého turné.

Další noc hrajeme se švédskou kapelou Tiamat a vypadá to celkem slibně. Podium je velké, v hale je skoro 2000 lidí a dokonce i náš časový harmonogram celkem sedí. Ale když show začne, místní kytarová technika selže a koncerte se blíží fiascu. Dav je ale absolutně v extázi a chápe, co se stalo. Neuvěřitelní lidé.

Poslední koncert turné je vždycky těžký. Dokonce už před koncertem cítíte ten smutný pocit z poslední písně, loučení a nekonečně dlouhý let domů. A je to celé ještě víc stresující, protože chcete, aby jste měli z turné dobrý pocit jak vy, tak ostatní. Uvítání je bombastické jako vždycky. Dokonce i lidi z ochranky stojí po stranách podia s foťáky v rukou. Nějaký fanatický Mexičan začne Tarju svírat ve vášnivé objetí a celý koncert tu téměř skončí. I přesto se nám povede zahrát všechny písně až do posledního přídavku a podle mě budou mít špatně pracující kámoši z ochranky černé svědomí do konce života. Ve chvíli loučení se cítíme smutně. Vzájemně se objímáme, líbáme na tvář a nespočetněkrát si vyměňujeme adresy. A samozřejmě slibujeme, že se brzy vrátíme. Myslím, že velikost zážitků z posledních tří týdnů nikdo do konce života nepochopí.

V letadle se cítím víc jako doma když slyším zprávy z rodné země a můžu si přečíst finské noviny.

Tuomas
Napsáno 30. července 2000

© Nightwish Czechia & Slovakia Official 2006–2017