Dark Passion Play

02. - 21.3.2007 - Nahrávání vokálů

02.03.2007
Je čas abych já, nová zpěvačka, napsala něco o nahrávání vokálů na nové album.
Má cesta k nahrávání nového alba skončila celkem pozdě v pěkném studiu, kde mě přivítalo pár členů kapely a techniků. Protože už byl večer, dali jsme si jen večeři a odpočinuli si, abychom další den mohli začít s pořádnou prací.

03.03.2007
Skutečně první nahrávací den začal moc dobrou snídaní v 09.30 a potom jsme pro mě začali vybírat vhodný mikrofon a poslechli si pár pěkných věcí. Pak nastal čas pro nahrání první písně, kterou je rychlá píseň se skvělým "nakopnutím" kde si mezi sebou s Marcem dělíme zpěv. Šlo to hladce a my skončili už po pár hodinách. Protože jsem se chystala nahrávat další píseň ještě tentýž den, dala jsem si malého šlofíka abych načerpala energii na další song. Po večeři nahrávání pokračovalo a druhá píseň byla na cestě. Je to píseň, ve které se objevují různé techniky zpěvu, které vyžadují soustředění a pozornost a dát do toho kus srdce, takže jsme několik hodin dělali na slokách než jsme si dali padla a pak jsme odpočívali a prostě jen byli spolu. Tohle místo je skvělé, protože můžem zůstat na jednom fleku a být naprosto sami sebou, což miluji, zvlášť kvůli tomu všemu utajení co nás teď obklopuje....paparazzi jsou všude...Protože kluci jsou totálně závislí na děsivých filmech, je to právě to, co sledujeme každý večer a musím říct, že mé nervy by si po těch týdnech potřebovaly odpočinout...;=)

04.03.2007
Vstala jsem brzy ráno a s dobrou náladou šla ještě před snídaní na líbeznou procházku, kde jsem se těšila z okolní přírody. Pak jsem se trochu rozezpívala, abych zahřála hlasivky před nahráváním hlasů pro druhou píseň, což šlo celkem hladce. Odpoledne jsme si dali přestávku, šli jsme ven, kromě jiného se dobře bavili a jen společně relaxovali a ?going on fast engines?....Moc milé ;=)
Trochu později večer jsme začali pracovat na písni "Eva", songu, který bude jako první vydán v květnu, ale pouze ke stažení. Je to jemná a smutná píseň s mnoha emocemi. Vyšlo to velmi dobře a my se cítili, že den byl jakoby naplněn, tak jsme si dali padla. Znovu jsem spala s rozsvícenými světly, kvůli hororovým filmům…

05.03.2007
Po snídani pokračovala práce na Evě zabýváním se vícehlasy a zvláštními způsoby hry, abychom dokončili píseň. Cítím se dobře, když si pomyslím, že tato skladba je první věc, kde můžete slyšet můj hlas v Nightwish, a plně doufám, že se vás tato píseň dotkne stejně tak jako mne... je to vážně úžasný song! Protože nahrávání šlo až dokonale dobře, začali jsme hned potom s další přenádhernou písní.
Tahle skladba bude určitě úžasná s celým tím orchestrem a sborem, je potěšením zpívat ji každou chvíli, takže jsem si opravdu užila celé odpoledne a celý zbytek včera jen sama odpočívala. Zpíváním písní s tolika emocemi člověk zvážní a já potřebovala alespoň trochu legrace, takže jsem si dnes pouštěla v TV komedie....žádné horory...

06.03.2007
Po odpočinkovém a nerušeném spánku jsme si nedělali žádné starosti a až po obědě jsme začali s hlasy pro píseň, na které jme dělali minulou noc a skončili jsme s ní kolem večeře. Potom jsme začali pracovat na páté písni, což je opět píseň, kde je zpěv rozdělen mezi mě a Marca, takže já zpívám vedoucí část. Pak jsme skončili.

07.03.2007
Vstala jsem velmi brzy, protože mi přišla SMS...arrghhh... v 8.20...puiihhh...pak jsem se rozhodla dát si před snídaní sprchu a pokusila se vstát. Cítila jsem se trochu unavená a tak jsem šla na dlouhou procházku, abych se probrala. Trochu jsem se procvičila, vždy mi to pomáhá lépe se soustředit když začnu později zpívat. Dnes přišel Marco, aby dodělal své části v několika písních, takže jsem mohla jen sedět a poslouchat ho, jak pracuje na písní, kterou jsem už začala. Jako obvykle to znělo úžasně dobře a je vždycky potěšením slyšet ho zpívat. Tenhle song bude velmi silný s poté co Marco dokončil své věci dodělala jsem hlasy v refrénech až byl najednou čas večeře, což se dá brát jako malý odpočinek pro naše hlasy. V téhle písni jsme udělali hodně hlasů a já se cítila jak zmatená se všemi těmi různými notami v hlavě...;=) Ale písnička byla hotová a po přestávce byl čas, aby Marco nazpíval jednu píseň, která je vlastně jeho písní. Je to spíš akustická skladba s keltským nádechem a Marco pro ni také udělal hudbu. Zpívám v ní doprovodné vokály, které jsem nahrála poté, co byl Marco hotov.

08.03.2007
Dnes Marco pokračoval v nahrávání písně, kterou zpívá sám, takže jsem měla klidný a odpočinkový den, kdy jsem ho jen pozorovala a užívala si jeho zpěv. Je to dost hrozivý song a jak všichni víte, Marco umí zpívat velmi mocně, a to také dělal... Pak, odpoledne, odešel a já se začala věnovat 14-minutovému mistrovskému dílu, kde jsem nahrála první sloky a všechno šlo výborně. Večer jsme zvolnili tempo, navečeřeli se atd. a pak prostě šli spát, ale ještě předtím jsme si poslechli písně, které jsme až dosud nahráli a 7 písní už je hotových! Wow, to je vážně úžasné, dobrá práce, a všichni jsme cítili, že bysme si na pár dní mohli oddechnout, tak jsme se rozhodli, že si vyjedeme na víkend pryč a pak začneme znovu pracovat až v neděli večer.

11.03.2007
Zpět do práce, po pár dnech volna. Začali jsme znovu právě se 14-minutovou písní a byl jí zasvěcen celý den. Zdá se, že tělo i hlas si opravdu dobře odpočinuly, vždy trvá nějakou dobu vrátit se zpět do práce, takže jsme začali zlehka a kousek po kousku nahrávali mé části, dokud nebyly hotové, takže teď už to potřebuje jen Marcovy vokály. V této písni je hodně různých prvků, hodně síly, emocí, jemnosti i hrubosti. Všechno společně tvoří dokonalý zážitek, něco jako film, což všichni později uslyšíte... Poté nás čekala pauza, a nakonec jsme šli spát.

12.03.2007
Dnes jsme nahrávali skladbu, která byla od začátku míněná jako bonusovka, ale po nahrání jsme se myslím všichni shodli, že by měla být na albu...;=) Je to hodně veselá, melodická píseň s refrénem, který se vám zaručeně ihned dostane do hlavy. Byli jsme hotovi po několika hodinách a odpoledne nás přišel navštívit novinář, poslechl si nové písně, a udělal se mnou rozhovor. Byl to skvělý chlap, proseděli jsme celý večer, a skončili jsme až pozdě v noci... novinář a Tuomas dokonce něco zazpívali...growling, který bude slyšet v nejagresivnější písni na albu....velice zábavná nahrávací noc, můžu vás ujistit, že se spoustou legrace...;=) >>> Tohle je zajímavá věta (pozn.red.)

13.03.2007
Po těžkých proflámovaných nocích jsme byli všichni unavení a tak jsme to vzali zlehka. Musela jsem se nalíčit, obléct si dobré oblečení atd. a udělat rozhovor a focení. Měla jsem trochu kruhy pod očima, kvůli nedostatku spánku, ale protože jsem nepila zas tak moc, cítila jsem se celkem dobře. Odpoledne odešel novinář domů a my začali dělat na songu, ve kterém jsou slyšet etnické vlivy. Dokonce jsem nahrála pár zvuků inspirovaných "same-jojk". Takže je to vlastně mix kde se setkává písečná poušť s Laponskem, a jako obvykle je to mocný kus hudby;=) Večer končil před televizí, předtím než se šlo spát.

14.03.2007
Vstala jsem s hroznou bolestí hlavy a celkově jsem se necítila vůbec dobře. Celé tělo mě bolelo, a tak jsem si hned vzala nějaké prášky na bolení hlavy a na chvíli si ještě lehla do postele. Bohužel nic nepomohlo, a když jsem zkusila nahrát další píseň, nic nešlo tak jak by mělo, takže jsem si musela vzít den volna, abych se dala do pořádku. Vzala jsem si pár léků na chřipku celý den proležela u televize. Špatný den, ale přece jen máme trochu času, takže se snad nic neděje…

15.03.2007
Protože jsem se stále necítila dobře, odpočinula jsem si ještě celé dopoledne a nezačala s nahráváním do 13.30, a to jsme začali nahrávat bonusovou píseň. Hodně veselá, milá písnička, která mi zní dost Finsky a Skandinávsky. Všechno šlo dobře a skladba byla připravená kolem 19.30. Pak byl čas na trochu relaxace.

16.03.2007
Ráno jsem začala pomalu, procházkou jako obvykle a pak, ve 13.30 jsme začali znovu nahrávat. Dnešní píseň na mě byla vcelku vysoko, takže jsem se bála, jak to bude znít, následkem chřipky, ale když jsem se trochu zahřála, znělo to dobře. Je to jemnější song, a když jsme pro něj nahrávali demo, okamžitě jsem si zamilovala jej zpívat. Má krásný text, a v refrénu je cítit nádech melancholie, což mě prostě dostává. Proto jej tak ráda zpívám. Po večeři a dalším nahrávání, jsem šla na chvíli do sauny, pak jsem se dívala na televizi a šla spát. Cítila jsem se už mnohem lépe, což mě rozveselilo, protože už zbývají jen 2 písně....

17.03.2007
Znovu je tu víkend, ale tentokrát jsme pokračovali v práci, protože čas se čím dál víc krátí.... Dnes byla na programu píseň, pro kterou udělal Emppu hudbu a Tuomas text. Když jsem ji zpívala poprvé jako demo bylo to celkem divné a těžké na zpěv, kvůli melodii, která se pořád mění nahoru nebo dolů....Ale v jednom momentu se Tuomas hodně zamyslel a zeptal se mě, jestli to nemůžu zpívat raději přímo, změnil melodii, a pak to vyšlo opravdu pěkně... Myslím, že tahle písnička je nejpodivnější, ale zároveň má skvělý rytmus a melodii....celý den jsme experimentovali a objevily se tu věty jako: „počkat, můžem to udělat??" aby byly následovány takovými jako: "wow, to je vážně dobré....". Byl to dost zábavný den, kde jsme si vyzkoušeli hodně věcí, pak se také hluboce zamysleli a vyřešili pár problémů, které se naskytly. Ale když byl zpěv hotov a Tuomas nahrál pár “demo-kláves” navrch, náš pocit byl, že je to skvělá skladba se strašidelnými prvky.. Myslím že je to kombinace mezi Nenávistí (The Grudge) a filmy Tima Burtona... A když byl opět část dát si pauzu, spočítali jsme, že nahraných songů je 11!!

18.03.2007
Neděle, poslední den nahrávání mých vokálů!!! Zbývá už jen jedna píseň, což bude bonusovka, u které ještě nevíme, zda ji budeme moct vydat, protože původní autor nám ještě nedal svůj souhlas....Ale držíme nám palce a nahráli jsme ji i tak... Je to velmi, velmi krásná píseň a Tuomasův text k tomu skvěle pasuje. Já se ohledně toho cítím spíš nervózní, protože na konci to jde do velkých výšek a bylo tu pár části, které byly pro mě těžké překonat. Ale kluci byli milí a ochotní a když jsme na tom začali dělat, prostě jsem nechala píseň plynout a vyšlo to dobře. Pak jsme dodělaly hlasy a Tuomas nahrál pár demo-kláves, takže to znělo skvěle! Pevně doufám,že nám autor dá svolení, protože by nás asi hodně zklamalo, kdybychom tenhle song nemohli vydat...

19.03.2007
Takže já už byla se svým zpěvem hotová a teď se vrátil Marco, aby dodělal songy, které měl rozdělané. Jako obvykle zpíval skvěle a jeho hlas dál písním něco navíc. V čase kdy se věnoval nahrávání, musela jsem pohostit pár návštěvníků. Objevili se tu lidé z nahrávací společnosti a jiní hosté. Všichni jsme zažili skvělý den. Celý den jsme si mezi sebou povídali a pak večer jsme šli všichni společně na večeři, předtím než odešli a my si mohli odpočinout a vyspat se.

20.03.2007
Jediná věc, která teď zbývala, bylo poslechnout si všechny nahrávky a opravit pár menších věcí, předtím než řekneme, že je vše ok aby to mohlo pokračovat k mixážnímu pultu a na mastering. Celý den byl spíš balení, opravování cd a naše poslední společná večeře. A pak jsme měli večer party!! Super večírek, a musím říct, že jsem se celé týdny udržovala střízlivá, abych byla schopná dobře zpívat… ale dnes v noci jsem všechno hodila za hlavu a prostě jen pila a bavila se s ostatními...
Nebyla jsem ospalá až do ranních hodin a dokonce i když jsem se necítila další ráno moc dobře, stálo to určitě za to!! Vážně skvělý večer!

21.03.2007
Táákže.....3 týdny nahrávání a odloučení od domova se uchýlily ke konci....a já se cítím šťastná i smutná zároveň...;=) Smíšené pocity, samozřejmě... protože celé to období bylo ohromně užitečné a plné těžké práce zároveň....ale hlavně se cítím smutná, protože opouštím místo, kde jsem prospala tolik nocí, zažila tolik legrace, při sledování hororů si kousala nehty hrůzou, jedla vynikající jídlo, byla tu společně s mou novou rodinou a zpívala všemožnými způsoby jakými jsem mohla, a používala svůj hlas co nejlépe to bylo možné.... byly to skvělé časy!!! A nejlepší na tom je, že je to teprve začátek... Všichni se brzy uvidíme!!!

Anette


 

Abbey Road Studio - Kimmo

Den 1
21.02.2007
Čas vstávání 5:45 ráno

Venku bylo 29 stupňů pod nulou. Sakra. Docela mě zajímalo, jestli vůbec poručík bude schopen nastartovat auto, protože taková auta jako má on neměla motor s elektrickým ohříváním. Naštěstí jsme nastartovali (auto bylo na technický asi před třemi týdny, právě včas, kdy začalo pořádně mrznout - když už bylo jasné jaký kus tohohle fára selhává) a po cestě na vlakáč a cestě ve vlaku do Helsinek jsem čekal v Seutule na odlet letadla. Odlítalo se z jinýho místa, než kde jsem byl já, ale to bylo stejně jedno, protože jsem si let zarezervoval pozdě. Všechny ostatní lety byly přímo do Londýna, jenom já jsem letět přes Oslo. Odlet byl přibližně ve stejný čas, ve dvě hodiny odpoledne, ale kluci přijeli o dvě hodiny dřív. Aspoň jsem měl čas na to, abych popřemýšlel, co to znamená být očekáván: možná nejlegendárnější studio na světě?! Během těch pár dní bych se měl stát špionem. To by bylo hustý, kdyby se tady ze mě stal otravný novinář.

6 hodin večer, konečně v Londýně

... Jo, konečně. Lety byly opožděné a Heathrow ucpaný. Letadlo z Osla bylo opožděné o 45 minut, navíc sme 30 minut kroužili okolo Londýna a čekali až budeme moct přistát. Celých 45 minut jsme museli sedět na našich prde*ích než jsme přistáli.

Chtěl bych poděkovat za skvělé zvládání londýnského metra, zbytek cesty až do hotelu byl v pohodě. Jen pár zastávek a byl jsem 300 metrů od mýho hotelu. Už bylo půl osmé večer, a tak jsem se rozhodl, že se půjdu podívat do studia. Dneska už tam měl být dovezený materiál, ale nic tam nebylo. Zítra o půl desáté ráno se to musí všechno připravit, aby se mohlo začít a já se budu dívat a učit.


Den 2
22.02.2007
Čas vstávání 7:30 ráno

Mixák Mrzne! Ne venku, ale vevnitř. Okno, který bylo dva metry vysoko, bylo celou noc otevřené. V tomhle čtyř hvězdičkovém hotelu by bylo potřeba nějaké šikovného finského tesaře! (Odhadoval bych, že Britové mají nějaký svůj speciální žebříček, podle kterého hodnotí hotely, protože ve Finsku by bylo tohle sotva považováno za nějakou obyčejnou noclehárnu.) Po rychlé snídani jsme si ihned koupil mapu Londýna, protože ta, kterou jsem si koupil včera, ukazuje jenom centrum Londýna a tam se Abbey Road Studio nenachází. Když jsme se přiblížili ke známému přechodu, začal jsem se okolo sebe rozhlížet: Kde je studio? Všechny budovy okolo nás vypadaly naprosto stejně. Jak jsem tak bloudil očima, podařilo se mi nalézt místo, kam jsme zamířili. Zvenčí budova vypadala jako hrozně malá, ale když jsme vlezli dovnitř, zjistil sem, že jsem se nehorázně mýlil. Jsou tam dvě patra a ještě jedno pod zemí. Tam se nacházelo Studio1, které se rozléhá na obrovské ploše a kde se mělo dnes v noci a zítra nahrávat.

Když jsme tam přišli, všechno bylo nachystané: mikrofony byly na místě a 66 speciálně vyrobených obrovských sluchátek přímo pro orchestr byly také připravené a to jich ještě dost zbývalo na policích. Neve88RS mixážní pult obrovských rozměrů byl dominantou řídící místnosti a odposlech zařídolo B&W: tři frontální reproduktory + subwoofer a pět repráků zezadu!

Lidé ve studiu:
Aranžér Pip Williams
Dirigent James Shearman
Nahrávací technik Haydn Bandall
ProTools odborník Richard
Dva asistenti (Přál bych si, aby jsme si je ve Finsku mohli také dovolit)
Mikko Karmila, Jukka, Tuomas, Ewo, Toni

Plány na dnešek jsou následující:
Orchestr od 10:00 - 14:00 : 66 muzikantů
Od 15:00 do 18:00 : 51 muzikantů

Všude kde se pracovalo byly tak strhující výkony až sem si jednu chvíli říkal, jestli to není sen. Už první zkouška muzikantů byla ohromující. Je těžké si uvědomit, že ti muzikanti tam teď hrají něco, co předtím nikdy neviděli a nemohli si to nacvičit. Ale na druhou stranu, když jsem slyšel co už všechno dokázali, přestalo mě to udivovat. Dirigent orchestru již dirigoval London Symphony Orchestra při natáčení soundtracku k filmu Harry Potter. Dirigoval hudbu k fílmům reřiséra Jamese Camerona. Jediná chybka při byla, že zvuk v řídící místnosti byl neuvěřitelně NAHLAS! Pip nám řekl, že B&W repráky jsou skvělé na klasickou hudbu, i když je odposlech neustále nahrazován za nový. Radši nechci vědět proč.

Po nějakých tradičních nástorjích přichází odměna v podobě tympánů, železnice a velkého moderního činžáku. Další dva nástroje byly použity ke sprostředkování oslnivého zvuku soudného dne, který Tuomas okomentoval jako nejlepší zvuk, jaký kdy slyšel. Po tom co bubeník na tympány odvedl svou práci, pokorně přišel do nahrávací místnosti a porposil o kopii not. Také se zmínil o tom, že je učitel hudby a dodal, že tohle pro něj byla zatím ta nejtěžší zkouška. Řekl, že dá před své studenty noty Nightwish, aby začali sami nad sebou přemýšlet. Budou si utírat pot z tváře. Už jsem vypil dva plný hrnce kafe a spořádal plnou místu hroznovího vína a to jsme teprve v polovině.

Sbor od 19:00 do 22:00 : 33 zpěváků

Když začal sbor zpívat první písničku, byl jsem ohromen tím co slyším, protože oni si tu písničku vůbec nenacvičovali - dokonce jí ani nikdy předtím neslyšeli. Pro zpěváky to je jedna z těch těžších písní, ale i tak to zvládli za pouhou půl hodinu. Nahrávání se teď stává nudným, protože se neděje nic neobvyklého. Ti lidé jsou profíci!


Den 3
23.02.2007 Abbey Road Studio
Přijel jsem v 11 hodin dopoledne, právě včas, kdy orchestr hrál poslední části. Další ukázka toho, jak se má správně hrát. Ani ty dvě hodiny vyhrazeného času nebyly plně využity. Takže jsme čekali na sbor, který měl začít ve 2 odpoledne. Když nakonec přijeli a odzpívali, citovali legendárního sportovního komentátora: "A je to!" a já jsem nemohl dělat nic jiného, než obdivovat jejich dovednosti.

Od sedmi od večera začal hrát netradiční hudební nástroje: cembalo z Maďarska. Ta věc mi připomínala klavír s odstraněnýma klapkama a hrálo se na ní údery na struny pomocí dvou "paliček". Tak, harddisk byl zazálohován pro případ ztráty dat, studio zbaveno od mikrofónů - asistenty - a pak už jen hurá do hotelu.


Apretace poznámek
Bohužel jsem musel v sobotu brzy ráno odletět zpět do Finsko, a tak jsem postrádal náhrávání evangelického sboru ve Studio2. V uplně stejném studiu nahrávala kapela, která si říkala Beatles, také svoje věci! Později jsem se dozvěděl že se tam odehrávalo spousta věcí k vidění i slyšení. Doufám, že budou kluci hodně fotit.

Před těmito nahrávacími obdobími jsem celý tento proces zbochybňoval: cesta do Londýna za nahráním sboru a orchestru. Nevím, jestli jsem udělal dobře nebo ale, ale každopádně byly k vidění i slyšení skvostné výkony, všechno šlo rychle a my jsme se mohli zaměřit na ovlivnění konečného výsledku. Nemůžu se dočkat na finální podobu alba!

Kimmo


 

The Abbey Road Studios - Ewo

Vestibul Neděle 17.12.2006 Helsinki – Londýn
Během odpoledne jsme se setkali v budově King Foo kvůli nadcházejícímu světovému turné. Vytvořili jsme pár předběžných plánů, o situaci jsme se pobavili s týmem kapely, zjistili jsme, jaká panuje atmosféra uvnitř kapely, vypili asi 5 konvic kávy a snědli hromadu rohlíků. Mysle byly povzbuzené a nechyběl ani humor. Vypadá to dobře!

Pak taxíkem na letiště a do Londýna! Krátce poté, co jsme dorazili do hotelu a seděli v baru ve vestibulu, potkali jsme prvního místního známého s demo nahrávkou...


Pondělí 18.12.2006 - Londýn
Když jsme přijížděli do Abbey Road studios bylo ve vzduchu cítit vzrušení a šepot starých časů. V 10 hodin ráno se začaly nahrávat první orchestrální party, tentokrát s 66 muzikanty. Trvalo to celý den, přičemž pozdě večer se nahrával sbor. Pip Williams je skoro kouzelník ohledně orchestrací! Během obědové pauzy jsem si dal jakýsi salát, který přešel v odpoledního šlofíka na extrémně pohodlné pohovce ve Studiu A. Do postele se šlo ve 21.30. Nahrávání heavy metalové hudby je těžká služba.


Úterý 19.12.2006 – Londýn
Ve studiu se pokračovalo, tam kde se včera přestalo. Další orchestrace a sbory. Šel jsem na Oxford Street, abych si dal sushi a spolu s Emppuem nakoupil vánoční dárky. Tuomas, Jukka, Mikko & Tero zůstali celý den ve studiu. Je čas jít, vy horliví bobři!

Večer jsem se šel podívat na vyprodaný koncert Cradle Of Filth v Astoria. Kapela byl moc upjatá, dav, který je podporoval - 6-0! Do londýnské mlhy dorazili Toni (Peiju, King Foo) a po koncertě jsme se šli s naším místním jednatelem najíst do Carlic & Shots. A pak, dobrou noc.


Troy Donckley Středa 20.12.2006 – Londýn
Dnešek byl rezervovaný pro nahrávání brilantního dudáka, pana Troye Donockleyho, který je také členem mezinárodní kouzelnické společnosti „Magic Circle“. Pip už nás před tímto fantastickým hudebníkem a kouzelníkem „varoval“. Troy, kromě hraní, při každé příležitosti předváděl své triky, a pokaždé mátl naše racionální mysli. Nebudu zacházet do detailů, stejně byste mi nevěřili… Byla to mistrovská ukázka magie. Prý potkal i chlápka, který původně naučil Uriho Gellera ohýbat lžíce. Určitě si dokážete představit tu spoustu ohnutých lžic a vidliček na stolech během večera… A krom toho i létající karty, hořící balíček karet atd.


Čtvrtek 21.12.2006 – Londýn
Hostujícím muzikantem byla dnes paní Nollaig Casey. Tato milá irská slečna a její housle byli potřeba do několika písní keltského stylu a… Její výkon byl uplná nádhera! Nahrávání trvalo až do pozdního večera a zatímco Nollaig a Tuomas šli na večeři do baru ve vestibulu, já se šel kouknout na starou hardcorovou kapelu, GBH. Skvělá show, punk’s not dead!
Když jsem se vrátil do hotelu, byla tam spousta známých tváří a stůl plný zohýbaných lžící… Vypadá to, že se vypilo i několik konvic HouseCoffee.


Pátek 22.12.2006 – Londýn
Sopranisté Poslední nahrávací den byl rezervován pro 2 chlapecké sopranisty. Tihle chlapci byli potřeba jen na jednu píseň a svoje části nazpívali tak rychle, že než jsem dorazil do studia, už byli pryč. I když tam byli Tuomas, Jukka a Mikko, aby mohli být svědky fantastického výkonu. Počkejte a uslyšíte!

Nahrávání dokončeno, zálohy vzaty, je čas jít domů. Nebo spíš, jak byste si mysleli vy.
Na letišti v Heathrow jsme zjistili, že náš let byl zrušen kvůli hrozné mlze. Dostat se domů bysme mohli nejdřív někdy během Štědrého dne. Takže jsme se vrátili do hotelu, zarezervovali si dvě noci navíc a vypili trochu HouseCoffe, abychom zmírnili melancholii.


Sobota 23.12.2006 – Londýn (ještě pořád jsme tady)
Během dne nějaké ty vánoční nakupování a sushi-orgie. Karmila vyhrožoval, že koupí „tolik harampádí, hovadin a blbostí pro rodinnu, že by se díky tomu měl na chvíli ocitnout mimo očistec,“ Throughout the day some furious Christmas shopping and a sushi-orgy. Karmila threatened to buy ” so much junk, rubbish and crap for the family, that it should keep him out of the purgatory for a while”. Ach to období radosti!
Hodiny a hodiny procházek, bolesti nohou, pak už brzo do postele, protože budík je nařízen na 5.45 ráno! Tenhle let nesmíme zmeškat, nebo strávíme svátky v londýském hotelovém pokoji.


Ewo Neděle 24.12.2006 – Londýn – Helsinki
Jepsss! Zvládli jsme to a jsme v letadle. Finské noviny a masitá (dostal jsem i Jukkovu porci) večeře of Finnairu nám trochu pozvedla mysli. Tuomas & Jukka si na letišti v Helsinkách půjčili auto, aby se do večera dostali domů.
Celkem vzato, náš výlet byl úspěšný, a vypadá to, že album skončí jako „úplně bláznivé“ (Tuomas)!!!
A nesmím zapomenout na malé povzbuzení pro Emppua na nadcházející turné. „Dobře Eetu!, Ano, Eetu!!!)

Váš
Eduardo Pohjola


 

29.-30.10.2006 – Tuomas

Tohle píšu během letu z německého Hamburku zpět do Helsinek. Strávili jsme v Hamburku víkend s Ewem a Tonim (King Foo), setkali jsme se s pár lidmi z vydavatelství a Nucelar Blastu. Chtěli slyšet pár nových demo nahrávek Nightwish a domluvit se na předběžných plánech pro rok 2007. Setkání se opravdu povedlo, odnesl to jeden stereosystém, kvůli tomu, že jsme nové písně poslouchali až moc nahlas. Odezva byla velmi lichotivá, což nám přirozeně dodalo hodně sebevědomí. Také jsme vybrali, které songy se stanou nadcházejícími singly.

Diskuze pokračovala večer v našem hotelovém pokoji. Nad obálkou posledního „Talouselämä“ (=Finanční životy) – magazínu o businessu – se guru Holopainen rozhodl stáhnout se z konverzace, protože nerozuměl ničemu z jejich žvatlání. Rád přenechám finanční záležitosti atd. chytřejším lidem, než jsem já.
Za několik okamžiků se nacházím v baru Clochard a zatloukám hřebíky do dřevěného trámu spolu s litím pití do sebe. Jsou tu i Kapanen, legendární vlastník hamburského rockového obchodu a Ville z HIM. Kapanen pokaždé zvítězí v této extrémně jednoduché avšak návykové hře zatloukání hřebíku do dřevěného trámu. Ale nakonec byl jako jediný střízlivý.

Pokračovali jsme do dalšího baru, kde se k nám přidali Ewo a Toni. Dívka, visící u hliníkové tyče, měla zrovna narozeniny. Ville a já jsme jí zazpívaly narozeninovou písničku (Ville zpíval, já jsem zněl jako motor Evinrude v nebezpečí), což nám vydobylo pití zdarma po zbytek noci. Jeden ze způsobů jak ušetřit, řekl bych.

Před pár týdny jsem navštívil Emppua v jeho studiu ve finské Keravě, abych se podíval, jak mu to jde s nahráváním kytar na nadcházející album Nightwish. Měl nahranou doprovodnou kytaru pro 13 z 15 písní. 4 doprovodné kytary s 2 různými zvuky (Bogner + Engl & MesaBoogie + Marshall). Navíc ještě nahraje tu a tam 2 další kytarové party se speciálním zvukem, plus hlavní kytary a sóla. Je to skoro stejný postup, jakým jsme nahrávali kytary pro album „Once“. Všechno, co zatím stvořil, zní prostě fantasticky a je to zahráno s nejvyšší péčí. Nejdřív Jukkovo neuvěřitelné snažení a teď tohle. Jsem na ně velmi hrdý.

Hned další den jsme vyzkoušeli další kandidátku na post zpěvačky. Přišla nám do studia zazpívat pár písní. A zněly úžasně dobře! Zazpívala jednu z nových pomalejších písní a dala do ní tolik, že se skladatel jen kousal do rtu místo své práce.

Rozloučili jsme se dívkou a vrátili se do studia, abychom si s Emppuem prošli všechny písně. Označili jsme všechny části s hlavní kytarou a sóly, takže Emppu teď může pokračovat ve své práci. Byla to otravná povinnost, takže jsme skončili u nahrávání whiskey načichlé trashové verze legendární finské písničky; „Rosvo-Roope“ od Tapia Rautavaariho. Ještě se za to stále stydím, některé legendy by měly zůstat nedotčené.

Když jsem se dostal domů, prošel jsem si všechny nové texty. 13 jich bylo hotových, 2 stále rozpracované. Spokojil jsem se s vědomím, že je to nejvíc co dokážu. 3 verše jednoho textu musely být cenzurovány. Obdržel jsem velmi zdvořilou poznámku z Londýna, podle které by tyto verše byly až moc nevhodné ke zpěvu, protože přece neděláme další díl „Vymýtače“… Dostal jsem se k tomu a přepsal verše s krvácejícím srdcem. Umělec byl znovu nepochopen.
Nebo byl spíš tentokrát pochopen až moc dobře.

Během toho, co tohle píšu, se dodělává obal/booklet alba. Grafiku budou dělat opět Toxic Angel a jeho žena Gina (Highest Hopes / End Of An Era). Vypadá to velmi dobře!
Za velkou vodou, v Los Angeles, pan Jussi Tegelman právě dodělal dodatečné doprovodné zvuky pro album. Místo použití samplů z FX-CD jsme chtěli něco šité na míru přesně pro naše písně a Jussi naštěstí souhlasil, že nám pomůže. Dělá zvukové efekty pro filmy jako povolání.

Takže tady teď stojíme. Až bude mít Marco trochu volna od jeho kapely Tarot, nahrajeme baskytaru, což bude určitě během příštích 2 týdnů. Co můžeme udělat potom, bude akorát čekat na nahrávání orchestru v londýnském Abbey Road, protože není potřeba nahrávat žádné klávesy, vokály či sóla dříve než se udělá tohle. Pip Williams mi každý den volá, aby si ověřil některé akordy, noty nebo nové nápady. Je do toho plně zapálen, stejně jako kapela, což je pro nové album jen dobře. Vypadá to, že děkovací listina bude dlouhá jako telefonní seznam Kitee. Hlavně kvůli orchestru a sborům. Vlastně to vypadá, že se ten proces rozrostl do tolika směrů, že od nich brzy ztratím provázky. Ale důvěra uvnitř smečky je velká. Cítíme, že co se týče atmosféry, bude to možná album, které jsme nejvíc udělali „jako kapela“.

Psaní akordů pro Pipa, práce na chybějících částech textů a zkoušky na nadcházející turné Kotiteollisuus. Všechno tohle bude náplní následujících dnů.
Za chvíli toho bude více co říct a budeme s vámi v kontaktu!

Opatrujte se, všichni,

Tuomas, 29.-30.10.2006

Co mě tento měsíc nejvíce inspirovalo:
Filmy: Společnost mrtvých básníků, Wolf Creek, Zápisník jedné lásky
Knihy: Walt Whitman: Stébla trávy, Robin Hobbová: Fool`s Fate
Hudba: Tarot: Crows Fly Black, Kotiteollisuus: Iankaikkinen, Lady In The Water - Soundtrack, NW – demo, s i bez vokálů
TV: Maajussille Morsian


 

9-20.9.2006 – Bicí / Jukka

V sobotu 9.9.2006 jsme se sešli po zhruba dvouměsíční pauze od nahrávání dema. Harmonogram zahrnoval obvyklé činnosti jako nastavení nástrojů a blábolení o ničem. Ale také jsme stihli zahrát několik písní. V neděli jsem skoro nehráli, protože jsme měli jiné věci na práci…

Od pondělí do středy jsme si prošli nové písně a udělali v nich konečné změny. Je skutečně užitečné, když člověk vidí, že nahrávání dema je k něčemu dobré. Pár věcí, které zněly fakt dobře, když jsme dělali demo, se musely kompletně pozměnit. Takže i když se občas zdá, že nahrávání demíček nových písní může být ztráta času, je to jen způsob, jak si uvědomit, že určité věci, které zněly skvěle, jsou úplný nesmysl. Naštěstí je v tuhle chvíli ještě můžeme změnit.

Ve čtvrtek ráno mě Ewo vyzvedl z hotelu a jeli jsme do Petrax Studios. Tuomas zůstal v Helsinkách, aby se mohl zúčastnit párty k vydání nové knihy Kačera Donalda s názvem „Rokkikukot“. Vyzvedli jsme s Ewem ze zkušebny bicí a namířili si to směrem k Hollole. Jak můžete vidět a hlavně slyšet v jednom z našich videoblogů, po cestě jsme zas jenom kecali o nesmyslech. Ale užili jsme si spoustu legrace a to je to o co tu jde. Když jsme se dostali do Petrax Studios, zanesli jsme dovnitř naše vybavení a Ewo se vrátil do Helsinek, aby se přidal k Tuomasovi na párty k vydání knihy. Večer dorazil Kai Hahto (Wintersun), který nás poctil tím, že se postaral o správné nastavení bicích.

V pátek ráno jsme nachystali bicí s panem Hahtem a ten pak začal hledat ten správný zvuk. V poledne dorazili Karmila, Tuomas a TeeCee a udělali jsme ve zvuku bicích poslední změny. Vytoužený zvuk na sebe nenechal dlouho čekat a velké díky za to patří Hahtovi. Víc než kdy jindy jsme věnovali pozornost zvuku, protože skutečný zvuk se bude ve finálním mixu používat víc než obvykle. Uvidíme, jak se to vyvine. Na sklonku dne jsme nahráli jednu pěknou píseň a šli do sauny.

Když sobotní ráno zalily první paprsky slunce, zahájili jsme první oficiální nahrávací den. Krátká zkouška potvrdila, že zvuk nepotřebuje už žádné větší změny, a tak jsme se začali probírat prvními písněmi. První song byla píseň v pomalém tempu, která by klidně mohla být soundtrackem pro severoafrické památky. Tuhle píseň není tak těžké zahrát, ale kvůli pomalému tempu jsme se museli ujistit, že údery jdou hladce po sobě. Druhá píseň, kterou jsme nahráli byl 14 minutový “mamut”, jehož části se mění od jednoduchých úderů po extrémně heavy riff, jakoby od “Pantery”. Ale změny mezi částmi se pěkně povedly, takže nahrávání písně bylo jako procházka růžovým sadem. Potom jsme nahráli píseň, která se na demu jmenovala “Woods”, kvůli jejím tradičním finským melodiím. Pro dnešek poslední byla z nového alba jedna coververze. Tentokrát to není vlastně „pravá“ píseň, ale spíš něco jako umělecké dílo, které v sobě nese nejlepší téma, jaké kdy bylo složeno. Originální píseň nemá žádný text, ale my jsme jej do ní přidali, a samozřejmě jsme zachovali původní atmosféru tak, abychom z toho udělali “normální” píseň.

Večer každý souhlasil, že můžeme být na dnešní výsledek hrdí. Pro nahrávání bicích jsme si zamluvili 10 dní, protože nechceme rozhodně nic dělat ve spěchu. Ale přestože jsme dnes nepracovali dlouho (4-5 hodin), máme nahrané 4 písně (včetně jednoho 14 minutového monstra), takže jsme skutečně šťastní…

V neděli jsme začali pracovat stále ještě potěšení výsledky předchozího dne. První na řadě byla píseň, která je postavená na Marcově skvělém riffu a Tuomasově úžasném refrénu. V C-části písně jsme změnili tradiční šestnáctinové dvojité údery do kopáku v zajímavější šestnáctinové dvojité údery do kopáku/virblu. Není to tak těžké zahrát, ale je to rozhodně zajímavější. Poté jsme nahráli píseň, jenž stvořil Emppu, a která obsahuje silné tradiční heavy vlivy. Zvlášť v C-části před posledním refrénem jsou vážně dobré bicí party. Třetí song byla píseň, která je možná nejpřímější ze všech na novém albu a má celkem hitový potenciál. Den jsme ukončili nahráváním balady, ve které není moc bicích částí, takže to pro mě byla jednoduchá práce.

Znovu jsme byli spokojení s tím, co se nám povedlo a rozhodli jsme se nahrávání udělat trochu těžším tím, že budem mít zítra kocovinu. Emppu nás přišel navštívit a poté co jsme šli do sauny, koukli se na nové DVD Dream Theater a vypili několik skleniček, už jsme cítili, že vzpomínaná výzva už je na cestě. Ale ještě to neskončilo. Pokračovali jsme do časných ranních hodin a podařilo se nám i nahrát jednu bluesovou píseň. Je dobře nahraná a jednou ji třeba vydáme veřejnosti, ale snad neskončí na našem novém albu…

Do pondělního rána jsme naspali 4 hodiny. Se suchým pocitem v ústech a značnou otupělostí, jsem se snažil sám sebe „nastartovat“. Ale ještě předtím než jsem stačil otevřít oči, jsem si byl jistý, že ztížení situace se nám povedlo. Profesionál je vždycky profesionál!!!

Začátek nahrávání byl odložen, protože ostatní měli také problémy se vzchopit. Nakonec jsme se dohrabali do studia a nahráli tři písně. První byla možná ta nejjednodušší píseň na novém albu, která přes svou jednoduchost dopadla velice dobře. Druhá nahraná píseň má trochu podobnou náladu jako Wish I Had An Angel. Poslední píseň dnešního mučivého dne byl potenciální první singl nového alba. Tahle píseň má skvělé party pro kopák jak v refrénech tak v C-části a má tendenci ošálit posluchače tak, že si pak myslí, že je to lehká píseň, i když je to vlastně jedna z nejtěžších na novém albu.

Protože jsme se necítili na žádné oslavy, šli jsme spát, abychom mohli dát do posledního nahrávacího dne 100%.

V úterý ráno jsme vstali s úsměvem na retch, protože jsme věděli, že nám zbývají nahrát jen dvě písně a pak bude… PARTY! Začali jsme nahráním klidné balady, ve které jsme se potřebovali zaměřit na to, aby bicí zněly pravidelně, protože je v dost pomalém tempu. Když člověk hraje v pomalém tempu, údery často zní nepravidelně, což má pak stejný efekt i na celou píseň. Podařilo se nám to fakt dobře a po krátké pauze byl čas na poslední song. Byla to píseň, která je na Nightwish extrémně rychlá a zkouší hranice hráčových možností. Když jsme si byli konečně jistí, že byla píseň nahrána dobře, byl čas na party. Nejdřív jsme si udělali krátký výlet do nejbližšího obchodu s lihovinami a pak jsme šli do sauny. V pokročilých hodinách jsme opět nahráli skvělý materiál, který možná někdy a nějak vydáme.

Ve středu ráno jsme se sbalili, rozloučili se a jeli domů, unavení, ale šťastní a spokojení zároveň. Nahráli jsme bicí pro další album kapely s “žádným komerčním potenciálem vůbec” (hláška z DVD End Of Innocence – “shitty band, shitty equipment, no commercial potential”, pozn.překl.). Mohlo by to být I horší.

Jukka

© Nightwish Czechia & Slovakia Official 2006–2017